Jak smy jeli na muzikál.

       Výlet do Prahy.

Jak vykecali v obecním tlampaču,že se pojedě do Prahy na muzikal„Hrabě Monte Christo“,způsobilo to v naši dědině větší změny ež listopad 89.Každý začnul něco držeť.Jedni drželi bravky   ,aby něměli po cestě hlad,roby držely dietu,aby nemusely seděť na dvuch sedadlach.  Pravidelně se chodily važiť na bamborarnu, ale někere chodily na velku váhu na středisko,bo ta váha na bramborarně byla enem do 150kg.Chlapi pokřikovali jeden na druhého:„Drž mi v autobuse místo,ať němusím seděť vedle staré a držeť hubu“.Enem pivaři se kupili na cestu pampersky ať němusa držeť scanky.   

Jak se přibližil termín odjezdu vznašala se nad dědinum vůňa prdelačky jak otazníky nad obecním lesem.Prdelačka přehlušovala  i vůňu značkových parfemu  a  intimových šprycu co se roby kupily na cestu.Francuszké parfémy měly taky efekt jak pitralon v žumpě.Šecy už měli od zabijaček mastné huby,řeznicy též  i kapsy.Regaly v Jednotě byly vyrabované,jak šufliky v kampeličce a ani něvadilo,že ceny byly též mastné.Někeři nědočkavcy z početné kolonie stolařu,aby věděli  kolik dní ešče zbývá do odjezdu ,začli střihať metr.Tym se stalo,že robili kredence    čim dal menší ale za stejnaku cenu.Jak se raz  jedna zakaznica odvezla kredenc  na Babetě,věděli smy,že termin už je na spadnutí.

Ráno v děň odjezdu se nás sešlo před  hospodum,odkuď smy startovali,jak much na hnoju.Velké hejno tvořili opravaři z JZD     keři to měli jako tématický zájezd.Jejich vedoucí  uměl špatně čitať a tak na plagatě místo hrabě Monte Christo přečital  hrabě a montér Christo.Bylo jasné,že spěš vleze Špidla do řiti Klausovi ež my do teho autobusa.Naštěsti někeřy hlupacy sedli na první autobus co přiel-linkovy Ostravak.Do Ostravy ale nědojeli.Cestum se zryli jak prasata,tak šofer vyhodil chlapy v Braviném a roby ve Svinově.To něpoberu řval šofer Fanuš jak viděl tu hromadu ludi a dvě hromady žradla co smyčili sebum.Každy byl napakovany,že by much cestovať čtyřy razy kolem světa a eše rozdavať.Aby teho něbylo malo uvařila hospodska Anička šeckim na cestu polevku-hrachovku.Tym nám ale prokazala medvědí službu,bo ež Fanuš nastartoval někeři už jeli na plný plyn.Autobus byl narvany jak rifle na někerych prdelach.Prdelačka s hrachovku po cestě střevama vydavala taky rachot,že zpozorněli i aktivisti proti Temelinu.V autobuse panovala něpopsatelná atmosféra,na oknach  se vykreslily mastné kola  a  Fanuš aby viděl namontoval stirače i zevnitřku.Kdosik rozbalil tvarůžky a honem ich skoval,aby mu nězesmradly.Každy kdo něměl aspoň malu remu byl velký chudák.Někeřy rezignovali - první  listonoška  kera řekla,že rači pojedě na kole a zmizela za horizontem.Vzhledem k její tělesné schránce se teho ale moc  nězměnilo.Na její místo se enem tak tak vtěsnala mucha masařka,kera vyletěla jak Vašik otevřyl  pikslu s presvuřtem.Situace se trochu vylepšila jak mistní šibrdekr pochopil,že jeho místo je na střeše.Cítil se tam jak doma,tak vlastně ani     nikde nějel.Slunko už stálo vysoko,někeři sotva stali na nohách   a scali za kulturákem a nám už nic něstalo v cestě.Ale stalo se,že Fanuš eše pustil radio.Jak někeřy uslyšeli z amplionu šlagr „Ku Praze je cesta dlouhá“v podání Josefa Zimy,odběhli se pro spodky i když byl děprem červen.Kdosik právě rozleval černy kafej jak smy za zpěvu písně „Oroduj za nás svatá rodičko“vyrazili.Během jedné slabiky této táhlé písně smy se přehnali  Novym Vrbnem.Potem kdosi otevřyl slivovicu a změnil repertoár na „Šup sem,šup tam.Někeři se pěkně vyhodili z kopýtka,jiní vyhazovali oknem prázdné piksle od teho co sfutrovali a  Fanuš vyhodil na kopcu gvalt,ale tak blbě,že ho pod kopcem něnašel.Tož smy museli zavolať opravaře.Jak oni přijeli šecy se na jejich autě přečitali nápis  SERVICE.Potem se ulevili i ti s lepšim  vychovaním ,co chcu měť  šecko písemně a co už byli po hrachovce natlakovaní  jak zapomenutý papiňák na pecy.Servisacy jak viděli a cítili našu situaci vyměnili nám i vzduchové filtry,aby se nám motor nezadusil.

Jak smy se přihnali do Prahy  Fanuš zastavil na kraju a pravěl:„Prahu znám alePraha nězná mja,rači půjděm  dále pěšky.“Tempo udávali sklerotici co se v autobuse zapoměli francuszké tyčky   a zapoměli i kulhať a šli jak jim nohy narostly.Muzikal nam šeckim přišel vhod,bo tam byly také fajnové sedadla,tož smy se aspoň trochu zdřimli.Akorát opravři z JZD furt čekali ež na podium vyleze montér Christo s hrabjama.Nadruhý děň smy se šli podivať na hrad.Čekal nás tam presidentův mluvčí.Pravím Josefovi:„Vidíš teho Špačka?“Josef se podíval na zem a zašlapnul vajgla z kereho se kuřilo.Pravím mu mluvčího Špačka a ukázal sem mu směrem k hradu odkuď přichazal.Josef se vzal brýle podíval ku hradu a pravěl:„Mluvicího špačka něvidím   ale budku má pěknu.“Mluvčí Špaček nám oznámil,že  pan president leží ve špitalu na Homolce.Někere drbny ale chtěly věděť na kere Homolce v tym špitale leží.A  ešče by smy mohli zaisť do senatu,kdosik navrhnul.Ale šecy ho okřikli:„Něsmy tacy voli,aby smy chodili do sena tu jak mamy seno doma,ať se ho suší kdo ho posek.Šecy už měli plnu hlavu sena a tož smy pospíchali dom.Dojeli smy dobře,ale dluho nám trvalo ež smy vyložili šecko jídlo co nám zbylo.Někeři pravěli,že se z tych zbytku    vychovaju bravky aby mohli jeť na přesrok zas.

Slivak 2002.