Vědci: Jsme na hranici kolapsu ekosystému. Musíme se o krajinu a půdu začít starat
14.6.2018 13:05 | PRAHA (Ekolist.cz)
Lekce zemědělci hospodaří jen na spraši. Výnosy mají díky hnojivům. Ilustrační snímek.
Licence | Volné dílo (public domain)
V podstatě všechna zemědělská půda má utužené podorničí. Zemědělci leckde hospodaří na půdě bez života. V české krajině dramaticky klesá biodiverzita. Podle odborníků, kteří se o tématu naší krajiny bavili na semináři Akademie věd, je nejvyšší čas přehodnotit náš vztah ke krajině a změnit způsoby, jakými ji využíváme. Podle Radka Hejdy z Agentury ochrany přírody a krajiny jsme poslední generace, která může zabránit kolapsu ekosystému.
Pedologové, ornitologové, biologové a další přednášející vědci se na úterním semináři Ekologická a uživatelská infrastruktura krajiny shodovali: s využívání naší krajiny to není v pořádku. Naopak, máme veliký problém.
Na mnoha místech hospodaří čeští zemědělci na spraši. Úrodné vrstvy půdy dávno odnesla voda či vyfoukal vítr. Zemědělcům to ale podle Jana Vopravila z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy nevadí. Stačí jim do mrtvé půdy dodat hnojiva a svou produkci mají. „Jediná věc, která zemědělce dnes opravdu limituje, je nedostatek vody,“ říká Vopravil.
Těžká zemědělská technika pak vytváří velký, ale očím ukrytý problém. „V podstatě všechny zemědělské půdy mají utužené podorničí, tedy vrstvu půdy bezprostředně pod ornicí,“ říká Vopravil. To má vliv na to, kolik vody je půda schopna pojmout. Utužené vrstvy vodu nevsáknou.
Semináře se zúčastnil i Vladimír Dolejský, náměstek ministra životního prostředí. Mimo jiné zmínil, že dlouho očekávaná protierozní vyhláška je za ministerstvo životního prostředí připravena a je nyní u kolegů na ministerstvu zemědělství. Dolejský vyjádřil přesvědčení, že vyhlášku se podaří přijmout už letos.
„Česká zemědělská půda by mohla zadržet 8 400 000 000 m3 vody,“ říká Vopravil. „Kvůli utužení půdy, ale i kvůli erozi a ztrátě biologické aktivity půdy je její kapacita o 1/3 menší.“
Degradace půd má pak podle Vopravila dopad na cenu zemědělských pozemků. Své hraje i zábor půdy. Pokud budeme na zemědělské půdě stavět stejným tempem pořád dál, tak do 850 let bude všechna zem zastavěna. „Nejde jen o průmyslové haly, zemědělskou půdu zabírají i o rodinné domy,“ říká Vopravil.
Čtěte dál: Jan Vopravil: Co může zemědělec dělat pro to, aby chránil půdu a zachoval její funkce?
Úhor? Co to je?
Podle Radka Hejdy z Agentury ochrany přírody a krajiny u nás dochází k drastickému vymírání hmyzu a vliv člověka je tu jasný. „U hmyzu je to nejlépe zdokumentováno na motýlech, kde je oproti roku 1990 pokles o 50 %,“ říká Hejda s tím, že u ostatních druhů ani netušíme, jak na tom jsou, a jejich osud může být i daleko horší.
„Nejde jen o vymírání vzácných druhů, ale o celkový pokles biomasy hmyzu,“ říká Hejda. Hmyz rapidně mizí nejen v zemědělské krajině, ale i v chráněných oblastech. Velký problém je úbytek edafonu, tedy živých organizmů žijících v půdě.
Důvody jsou dobře známé. Monotónní krajina. Pole, na kterých se pěstuje jeden druh, louky, které se sečou v jednu dobu. Naší krajině chybí kvetoucí louky a mokřady. „Ale hlavně tu nejsou úhory, tedy pole dočasně ponechaná ladem, to chybí zásadně,“ říká Hejda.
„Zásadní změnu k lepšímu by mohlo přinést, kdyby se zmenšila velikost půdního bloku. Optimum z pohledu biodiverzity je 1-2 ha,“ říká Hejda. „A obnova mezí, mokřadů a úhorů.“
Podle něho je pozoruhodné, že zatímco podnikatelé za znečišťování vody či vzduchu platí, zemědělci za devastaci půdy neplatí.
„Jsme poslední generace, která může zvrátit špatnou situaci. Jsme na hranici kolapsu ekosystému,“ varuje Radek Hejda. Podle něho je nutné nastavit pravidla pro udržitelné zemědělství. „Zemědělství nesmí fungovat jen jako průmysl generující zisk, ale jako služba produkující potraviny a starající se o stabilní krajinu.“
Hřebíček do rakve
O úbytku biodiverzity hovořil i Václav Zámečník z České ornitologické společnosti. „U nás i v Evropě dochází k masivnímu úbytku biodiverzity. Upozorňují na to nejčastěji ornitologové, protože lidé mají v oblibě pozorování ptáků a na ptácích lze úbytek diverzity snadno pozorovat,“ říká Zámečník. Kromě toho, že z krajiny mizí remízky a jiná útočiště, zemědělci také hojně využívají pesticidy. „A čím méně bezobratlých, tím méně ptáků,“ vysvětluje Zámečník jednoduchou rovnici.
Na úbytek hmyzu mají vliv i dotace. Jako příklad uvádí celoplošné sečení luk v jednu dobu, které bylo podporováno v rámci dotací AgroEnvi. „Kvůli takovému sečení u nás prokazatelně vyhynul žluťásek barvoměnný,“ říká Zámečník.
Co se dá podle Zámečníka dělat? Například vysévat podél polí květnaté pásy. Při sečení luk nechávat část louky nesečenou. Hlavní roli v ochraně naší i evropské biodiverzity ale budou podle něho mít evropské státy při dojednávání společné zemědělské politiky na úrovni EU. „A pokud bude přístup ČR jako doposud, bude to další hřebíček do rakve biodiverzity,“ myslí si Zámečník.
Podle Jana Frouze z Biologického centra AV ČR bude velkou roli v ochraně půdy hrát i nastavení dotací. „Pokud se zemědělec rozhodne starat o půdu, pak zlepšení nepřijde hned. Trvá to pět deset let, než se správná péče projeví na kvalitě půdy,“ říká Frouz. Ekonomicky se takové počínání zemědělci nevyplatí, protože moderní chemie umožňuje dosahovat dobrých výsledků i na mizerné půdě. „Změnit by to mohla ale dobře nastavená dotační politika,“ myslí si Frouz.
Krajina, věc urgentní
„Ročně se z našich polí spláchne 21 milionů tun půdy,“ říká Josef Fanta z Platformy pro krajinu. „V Evropě máme nejnižší biodiverzitu zemědělské krajiny, největší znečištění vod agrochemií a potraviny nejvíce znečištěné agrochemií.“
„ČR je v EU zřejmě jediná země, která nemá vyřešenou otázku využití krajiny. Není tu vize, krajina je k volnému použití,“ říká Fanta. „Západní země pochopily, že zemědělské stroje se záběrem 50 m nejsou dobrým nástrojem pro péči o krajinu. My to ani po 70 letech nechceme vidět.“
„Vytvoření vize pro naši krajinu je urgentní věc,“ dodává Fanta.
Převážně pesimisticky laděné příspěvky vyvážil Petr Marada, který působí na Mendelově univerzitě a který také sám hospodaří na své 70 hektarové farmě v Šardicích. Marada vidí jednu z cest v pozemkových úpravách. „Pozemkové úpravy nejsou jen geodetická věc nebo nástroj spekulantů,“ říká Marada. „Může to být i cesta, jak i zemědělce, kteří o nějaké agroenvironmentální služby nemají zájem, přivést k tomu, že mohou plnit i jiné funkce, než jen produkci potravin.
A na několika fotkách pak dokládá, jak může vypadat malá farma, na které se pozemkové úpravy aplikují. Snímky působí jako malý ráj mezi velkými lány. Najít je můžete spolu s dalšími prezentacemi zde.
reklama
2024 © 