Pohádka o Vrantíkovi a zlaté blešce.

                  Pohádka o Vrantíkovi a zlaté blešce.

V jedné ušmudlané zemi na samém koncu dluhé dědiny žil hnil Vrantik. Za mladých let vypadal jako andilek XXL . Lidi mu pravěli Hromnička. Podle dluhé kostelní svíčky co chytá doma hromy když se táta vraca z hospody bez navigace. V té ušmudlané zemi tedaj panoval zlý král. Dovolil synkum z dědiny vystudovať enem jeden obor-opravař zemědělských strojů.Vyučil se každý kdo  ovládnul majzlik a kladivo a uměl zaběhnuť do jednoty pro vodku. Vrantik Hromnička byl ale trochu němehlo. Zvládnul to enem po teoretické stránce. Zlý král věděl, že budě lepší, aby němehla rači nic něrobily a nedělaly škody. A tak se Vrantik dostal na školu, keru pro takové zlý král něchal postaviť.                                                           Ze školy se Vrantik Hromnička  vrátil chytrý jak mobil ale hlupější než tam šel jak se často stávalo. Už to něbyla hromnička co blesky chytá ale rozdáva.Tym splnil všecky předpoklady aby se stal předsedum jedného zlodějského družstva-zkráceně JZD. Aby ukázal kdo je tu pánem poslal Hromnička pracovnice v rostlince přetrhávať kobzolovu nať hned po tym co postřikovač zmiznul za horizontem. Hlupé ženské remcaly ale Hromničku poslechly. Jak se časem ukázalo ty jedy z postřikovača nězabraly enem na mandelinku ale i na robečky, které se brzo na to šly odpočnuť pod fialky.                             Za nějaký čas na to  študovaný Hromnička udělal další volovinu a to velké holé polo na dluhem kopcu. I stalo se to s čim Hromnička něpočítal. Začlo pršeť a voda smyla hlínu s jedama z teho pola do dědiny.Na to přišlo několik drabu z města a Hromničkovi škaredě vynadali. Ten slubil,že všecko dá do pořádku a  zaplatí škody, keré občanům svojum hlupotum udělal. Za to, že slovo nědodržel stanul před stolicu soudcovsku. Stolica mu zopakovala, že za všecko može jeho hlupe hospodaření a budě museť škody zaplatiť.                      Hromnička chodil bezradně z kancelařa do kancelařa a nevěděl co se počnuť.V tym ho ale něco píchlo. Zašmatral svojum lenivum rukum v trenclach a vytáhnul zlatu blešku. Už chtěl blechu zamačknuť když ta promluvila lidským hlasem:„Jak mě necháš žit, vždycky ti dobře poradim.                                                                                                                                     Hromnička se hned vzpoměl na svoje patalie a ptal se blešky jak to má udělať,aby němusel nic platiť. Dej volům cukr odpověděla zlatá bleška. Hromnička hned na to svolal představenstvo zlodějského družstva a pořádně jim černu kávu osladil. Jako vždycky se ale od nich nic rozumného nedozvěděl. Akorát představený Leníček zapěl chorál- nic žádnému platit něbuděm  ó pane náš. Hromnička hned nato vyhuboval blešce za blbu radu. Ta mu řekla- ó jak ty jsi hloupý můj pane. Cukr jsi neměl dát představeným JZD ,těm dej bičem ať spravedlivěji rozdělují premie a pamatují též na ty dole. Jinač ti lidi utečou a prasata a krávy budeš poklízet sám. Cukr musíš dát těm co o tom rozhodli a cukr to je jenom předzdívka pro peníze, to už by jsi snad měl vědět ulevila si bleška.                                                        Hromnička, aby zas nic něpokazil se radši vzal na pomoc člověka, kerý už má  s cukrováním letité zkušenosti a to Jedneho Univerzálního Darebáka zkráceně JUDra Prdélku. Jak Prdelka pověděl kolik cukru potřebuje aby přived soudní stolicu k rozumu byl Vrantík Hromnička něšťastný. Vždyť oni chtěli deset razu tolik, než kolik měl zaplatiť poškozeným. Zaplatiť škody co udělal němoh, nebo mu to Leníček nědovolil a jak zaplatí 10 razu tolik něnažraným soudcům tož JZD zkrachuje a co budě robiť jak nic něumi. A tak Hromnička byl něšťastny, jak polo bez hnoja a nevěděl co se počně . Zavolal zlatu blešku a naplacal ji po zadku za to do jaké šlamastyky ho dostala. Bleška překulila oči a pravěla:„Co se staraš kde vezmeš cukr. Copak ho nemáš plný trezor. Ale ten cukr já němožu vzať ten mám na výplaty rozčilil se Hromnička. Však ty ho z trezoru nevezmeš ale ukradneš a dáš ho JUDrovi Prdelkovi. Pojišťovna ti zase trezor naplní aby si měl na výplaty. Policajtu tých se neboj ti velké zloděje nechytají. No to je chytré pochválil Hromnička blešku a něchal ju po sobě loziť za odměnu.                                                                                                                       Potem už šlo všecko honem. JUDr Prdelka se z velké hromady  cukru hromádku něchal a zbytkem pořádně soudní stolicu pocukroval. Ta otočila jak politici po volbách a naraz už za splavené polo němoh Hromnička ale Panbiček ,či jak oni pravěli vyšší moc. No to bylo fajne. Hromnička už němusel nic platiť tym zavaleným bahnem ale eště oni jemu, za to, že ho hnali před soudní stolicu. Hromnička byl spokojeny jak to vyřešil a šecy ho obdivovali jak je chytrý protože o blešce nevěděli.                                                                                              Ale raz přes děň jak němoh spať mu do hlavy vlez červ pochybnosti kerý se ptal:„ Když to udělala vyšší moc jak začli tvrdiť pocukrovani, čemu ona splavila moje polo když já sem taky pobožny? Čemu  nesplavila hned vedla polo teho sukromnika, kery se neidě schovať do kostela ani jak na funuse prší?“  I když se hlavu lámal od rána do večera něpřišel na to čemu je to tak.Nězbývalo mu než zase poníženě požádať blešku o vysvětlení.                                        Tím se netrap předsedo řekla bleška. Vyšší moc netrestá tebe, vždyť to splavované pole není tvoje ale Leníčka a ty ho máš jenom půjčené. Až to pole vyšší moc vymyje až na kámen a neporostou na něm ani pchače ,tak ho Leničkovi vrátíš. Jak se to Hromnička dozvěděl začnul kulhať, protože kameň co mu spadnul ze srdca mu spadnul na nohu.                                                                                                                                                           Ale když je to tak bleško jak praviš, proč ta vyšší moc potem tak trestá Lenička, vyzvídal dale Hromnička. No to já zatím vím jenom neoficiélně řekla bleška. Vyšší moc ho prý trestá mimo jiné kvůli zpěvu. To už němožem ani zpivať divil se Hromnička. To ne předsedo tak to není. Ale pry když  Leníček zpívá není v nebi slyšet cirkulárku a kvůli tomu už ji někdy zapoměli vypnout.                                                                                                               Po tym vysvětlení předseda Hromnička začal soptiť. Jak je to možné že ty taková bleška všecko víš a v každé situaci si víš rady. Zatímco já najlepší maňažer z najlepší dědiny něvím nic a bez tebe sám na nic něpřidu. To máš tak předsedo řekla vážným hlasem bleška. Mne poslala vyšší moc do světa abych naváděla lidi ke špatným věcem a každého kdo mě poslechne tato vyšší moc postihne hloupostí a zbaví rozumu. Prý to vyšší moc dělá proto, aby takoví lidé nenašli cestu do země kde vládne dobrý král. Po těchto  slovech zlaté blešky předseda Hromnička zavřel dveři a otevřel slivovicu, aby strávil tuto krutou pravdu.                                             Tak dětičky a to je pohádky konec. Nevím jestli se to někdy stalo ale klidně se to stát mohlo.Teď už můžete klidně spinkat, protože už víte jak máte jednat, aby jste nebyli hloupější jako bleška co skotačí právě vedle vás. 

 Slivak