<<<< Klikni na obr.
Otevřený dopis ministrovi zemědělství
Petru Bendlovi.
Erozi půdy je třeba opravdu omezit.
Vážený pane ministře,
po svém nástupu do úřadu jste opakovaně ve svých vyjádřeních zařadil mezi své priority ochranu zemědělské půdy před erozí. Dosažení tohoto cíle spatřujete v dodržování zásad správné zemědělské praxe GAEC (týdeník Zemědělec 49/2011 čl.„Ministr představil své priority “). To je ovšem pane ministře naprosto mylná představa.
Standardy GAEC stanoví jen nějaké podmínky pro výplatu zemědělských dotací a nejsou právně závazné. Současně platné standardy GAEC2 vychází z mapových podkladů erozní ohroženosti. Jak však samotní tvůrci této metodiky přiznávají, limity pro určení erozní ohroženosti v ní obsažené, byly pod tlakem vlivné agrární loby, nastaveny daleko níže než jsou skutečné fyzikální hodnoty zajišťující ochranu půdy před erozí.GAEC2 v takovéto podobě, snad na čas uspokojí Bruselské úředníky, kteří předchozí standardy kritizovali, rozhodně ale nejsou účinným protierozním opatřením. Existuje několik faktorů, které vylučují lokalizaci erozního pozemku na dálku. V praxi to znamená, že prostřednictvím GAEC2,s vynaložením značných finančních prostředků a štábem kontrolních úředníků, řešíme erozi, kde není, a neřešíme, kde se pravidelně opakuje. Toto opatření navíc nedostatečně postihuje dominantní příčinu erozní činnosti v našich končinách, což jsou velké půdní celky.
Pro zemědělce, kteří si uvědomují cenu své půdy a nutnost její ochrany před erozí, znamenají GAEC2 jen další zcela zbytečnou byrokratickou zátěž. Sami totiž uplatňují všeobecně známé nástroje protierozní ochrany, kde to okolnosti vyžadují. Vědí, že musí zachovat půdu pro své potomky. Naopak podnikatelé, kteří v zájmu „konkurence schopnosti českého zemědělství“ bezohledným podnikáním na půdě zasahují do práv jiných, používají GAEC2 jako alibi. Hájí se tím, že za vzniklé škody nemohou, vždyť dodržují zmíněné standardy „správné zemědělské praxe“. Takovýto názor dokonce zastávají i někteří poradci zapsání v registru ministra zemědělství. Stalo se už jakýmsi evergreenem dávat erozní činnost do souvislosti s extrémními dešťovými srážkami. To je až na zanedbatelné výjimky neobhajitelný mýtus. Z teoretických výpočtů a praktických zkušeností jednoznačně vyplývá, že podmínky v místě dopadu dešťové srážky, které nastaví uživatel pozemku, mají neskonale vyšší vliv na velikost erozního smyvu než intenzita srážky. Proto každoročně vynakládané miliardy na budování a údržbu technických protipovodňových opatření, místo řešení prvotní příčiny povodní, je jako kupovat stále nové hrnce pod děravou střechu.
Největší slabinou protierozní politiky je absence zákona v našem právním řádu, který by jednoznačně nevhodné hospodaření uživatelů na zemědělské půdě postihoval a činil je odpovědnými za vzniklé škody. Vrcholem absurdity je §27 zak.č.254/2001 Sb., který odpovědnost za škody vzniklé bezohledným podnikáním uživatelů přenáší na vlastníky pozemku. Není divu, že v takovém právním prostředí se případné spory o náhradu škody táhnou mnoho let. Proto oběti bleskových povodní až na výjimky, nepřistupují k vymáhání náhrady. Původci těchto škod tak nejsou motivování ke změně hospodaření na erozním pozemku. Záměna slova vlastník, za uživatel, ve výše uvedeném zákoně, by měla podstatně významnější dopad na vyřešení dané problematiky, než GAEC2.
Pane ministře, jeví se Vám jako přiměřený stav, když kupříkladu řidiči, jedoucímu bez platné známky po dálnici hrozí dle sazebníku pokuta až 100 000 Kč, aniž způsobí škodu, a na druhé straně zemědělci, který svým nevhodným hospodařením připraví vlastníka pozemku o půdu, občany o majetek a zdravé životní prostředí, postih nehrozí? A navíc podnikání takových nezodpovědných hospodářů musí ještě dotovat jejich oběti a ostatní daňoví poplatníci?
Podobně jako Vy pane ministře, i Vaší předchůdci v úřadě zařadili boj proti povodním mezi své priority. Místo, aby jasně deklarovali sankce a odpovědnost za škody pro bezohledné zemědělce, mystifikovali neinformovanou veřejnost vytvářením bezzubých standardů a zbytečně byrokraticky zatížili plošně všechny zemědělce. Výsledkem bylo, že během jejich úřadování se z mnoha vlastníků půdy, stali díky půdní erozi jen vlastníci plochy a tisíce našich spoluobčanů přišli během zbytečné povodně o vše, co po celý život vytvářeli. Proto by, nejen mne pane ministře zajímalo, zda v protipovodňovém tažení půjdete ve šlépějích svých předchůdců nebo zda vykonáte něco navíc? Předem děkuji za odpověď.
P.S.: Text vychází z mnohaletých osobních zkušeností pisatele a jeho sousedů vystavených rozsáhlým erozním smyvům ze zemědělské půdy. Také z již 5-let trvajícího soudního sporu o náhradu škod, jim erozí způsobených.
Se srdečným pozdravem
Jaromír Šolaster
místopředseda Svazu vlastníků půdy
Reakce: prof.Ing.Tomáš Kvítek,CSc.
Vážený pane, přečetl jsem Váš otevřený dopis ministrovi MZE o erozi v Zemědělci 13/2012 a musím Vám dát za pravdu. GAEC II je nesmysl, ten dovede ochránit půdu pouze pouze na papíře, byrokraticky, jak píšete, je to dobré pouze pro EU a pro tu čárku. Nevhodné hospodaření je dnes, stejně jako za bolševika podobné. Celá AK ČR i MZe si snad uvědomují tento problém, ale nechtějí jej řešit, aby je nevyhnali z teplých koryt současní nájemci pozemků. Vynakládané prostředky na mapy potenciální erozní ohroženosti a poradenskou činnost jsou dalším nesmyslem, tyto vyhozené peníze oknem platíme zase my. Všechno to souvisí se zcela nesmyslným obhospodařováním zemědělské půdy, kdy na 74% orné půdy pěstujeme obilí a řepku, kukuřici. (A to se obilím krmí většinou dobytek.) To šlo dělat když tady byly malá políčka a ne dnešní širé lány. Agrárníci se v roce 1918 rozhodovali jakou cestou se vydat, zda směrem dánského hospodaření (obilí), nebo holandského (dobytek na maso). Tedhejší cena komodit rozhodla o typu výroby zaměřeném na obilí. No, ale od té doby se změnilo mnoho věcí na zemědělské půdě (velké bloky půdy, odvodnění, zornění luk) a následkem je nejen eroze, ale i kvalita vody ve studních, nádržích, není kde se koupat díky eutrofizaci, nitráty ve vodárenských nádržích (viz mapa zranitelných oblastí dusičnany, v příloze) atd. Dle mého názoru je třeba zásadně otočit kormidlo, říci dost, takto ne a jít směrem výroby hovězího na loukách a pastvinách. Chce to však odvahu!!! Raději si dám skvělý biftek z farmy, kde pasou volně zvířata, než mnoho knedlíků. Vepřové je taky dobré, ale nikdo netvrdí, že je třeba zatravnit celou republiku. Stačilo by zatravnit extrémní lokality a rázem bychom měli kvalitní vodu a půda by stačila regenerovat. Pro ilustraci zasílám mapu. Na ní je vidět, že tam kde se zatravnilo, byly zrušeny zranitelné oblasti, všude tam kde není zatravnění je eroze, vyplavování živin skrz půdní profil - tedy špatná ochrana půdy. Nitráty ve vodě (pokud se bavíme o plošném zemědělském znečištění) jsou výsledkem nesprávného systému využívání půdy. Návrat k živočišné produkci by byl pravděpodobně tím správným směrem. Dostali bychom do krajiny pícniny a rázem bychom neplatili nesmyslné studie, byrokratický aparát, škody na majetku, snížili bychom povodňové škody atd. Naše děti a vnuci by nám řekli, táto, dědo ty jsi pro nás něco udělal, máme se kde koupat, parafrázuji skupiny Katapult "máme si kde hrát". Takhle jim zanecháváme krajinu zplundrovanou, stejně jako celý stát. Vážený pane, musel jsem Vám napsat, protože Váš článek je přesně to co cítím a co si myslím. Pracuji v akademickém prostředí na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, ale mnoho času jsem strávil v terénu, takže vím o vodním režimu mnoho. Držím palce a kdyby bylo třeba jsem ochoten spolupracovat s vaším Svazem. S pozdravem Tomáš Kvítek ved. katedry krajinného managementu ZF JU CB.
kkm.zf.jcu.cz
<<<klikni na obr.
2024 ©